Půda a Voda

Zde se dozvíte vše o půdě a vodě, od jejichž zdraví a schopností se odvíjí veškeré podmínky pro kvalitní a spokojený život v naší zemi a mají přímý vliv na udržitelnost, soběstačnost a obnovu krajiny.

Zaměříme se společně na problematiky vlivů lidské činnosti na tyto dva elementy a najdeme inovativní řešení v boji za ozdravení těchto, pro život neodmyslitelných, sfér, od jejichž vitality se přímo odvíjí naše bohatství a to, jak kvalitní a příznivý dalším generacím bude náš život v České republice.

Pojmenujeme si zde základní problémy a najdeme společně důmyslná řešení a postupy, jak navrátit půdě její bonitu a pracovat na její obnově/utváření nikoli vyčerpání, a jak zajistit dostatek vody v krajině, vrátit jí schopnost pojmout vodu ze srážek, která se tak bude moci stát vodou pitnou, které nám dnes dlouhodobě ubývá a bez které se jednoduše neobejdeme. Tohle je dnešní stav a tady je, jak z toho ven.

(Text je také ve vývoji jako celé stránky.., mám v plánu je doplňovat o nová témata)

Půda

V České republice máme několik druhů půd.- písčité, hlinité, jílovité a jejich kombinace, přičemž v našich podmínkách vzniká 1 cm takových půd cca 100 let, na žulovém podloží ale třeba i tisíc. A to vše za předpokladu, že taková půda má z čeho vzniknout. Proto je důležité se o půdu starat a zasloužit se na její další tvorbě, nejen úbytku. Nejvzácnější a nejúrodnější půda u nás je tzv. černozem - centimetr takové půdy vzniká zhruba 200 let - je utvářena na místech, kde byly louky, stepi či pastviny. Každá půda má specifické vlastnosti a podle jejího složení tak dokážeme bezpečně určit, z čeho vznikala. Díky tomu dnes víme, že na většině území naší republiky kdysi byly především listnaté a smíšené lesy, zřídka i pastviny, respektive louky pro volně žijící býložravce. Většinu půdy tu ale utvářely právě lesy. Utvářely ji tisíce let v úzké spolupráci právě s volně žijícími živočichy a organickou složkou půdy, kterou tvoří půdní rozkladači, mikroorganismy, plísně a bakterie. Přesně tito živočichové přeměňují organické rostlinné a živočišné zbytky na tzv. HUMUS, což je ta zpravidla úplně nejpodstatnější složka půdy pro další život v ní, výživu rostlin, obnovu půdy, ale také podstatná část půdy pro zadržování vody v krajině. Humus by se dal lehce označit za bonitní část půdy, od které se přímo odvíjí její úrodnost, schopnosti organického rozkladu, udržení vody.

Pokud humusotvorná vrstva a s ní spojený život v půdě chybí, půda tak ztrácí všechny svoje schopnosti bojovat proti horku, vysychání, prašnosti a větru nebo vyplavování jejich úrodných částí společně s dešťovou vodou. Půda bez humusu je hutná a těžká, špatně prostupná, neschopná zadržet vodu, často praská a drolí se, dříve vysychá. 

Aby vznikala půda nová, je třeba aby krajina nejen dokázala zadržet a pojmout dešťovou vodu, ale také je třeba aby obsahovala rostliny a stromy, ze kterých bude mít dostatek spadaného odumřelého materiálu k rozkladu, tedy další tvorbě. Všechny ty listy a tlející větve jsou právě tím zlatým materiálem, který brání vysychání a pojme vodu. Ať už je to v lese v kopci, nebo někde pod stromem stojícím uprostřed louky. K stromům se ale dostaneme až v další kapitole. Pro teď bude alespoň dobré zmínit, že jsou to nejdůležitější vodohospodářští a protierozní činitelé, kteří zároveň tvoří většinu úrodnosti půd a zadržují největší objemy vody. Utváří půdu, stejně jako všichni živočichové a býložravci, kteří spásají ať už byliny, traviny, náletové dřeviny.. cokoli si vezmou z půdy, to do ní zase obohacené vrátí.. A právě díky těmto dvěma světům fauny a flóry se můžeme vůbec bavit o půdním životě. 

Půda jednoduše potřebuje rozklad, potřebuje spoustu zelených odumřelých částí, stejně jako zbytky těl hmyzu, spásání, přeměnu materiálu.. Je to to nejdůležitější, co se v krajině může stát. Přeměna a rozklad. Nikdo pro přírodu neudělá tolik, jako ten kdo z ní bere a ten kdo do ní zároveň přímo dává.

Vlastnosti půdy zadržet vodu se ale odvíjí od více faktorů. Prvním z nich je typ dané půdy. Dalším faktorem je jaké rostliny nebo stromy tam rostou. Stromy například umožní vsakování většímu množství vody, než traviny. Jejich kořeny svádí vodu hlouběji pod zem jako svodnice a umožňují tak vsakování do vod podzemních, rozvádí vodu skrze kořeny do okolí a především lépe chrání bezprostřední povrch země díky korunám vysoko nad zemí, právě před prudkými dešti, kroupami, vysycháním na slunci, atd.. Traviny oproti stromům tvoří svými kořenovými systémy na povrchu půdy spletité a pevné koberce nebo řekněme rohože, které sice nějakou vodu zadrží, ale nenechají jí propustit tak efektivně dolů, jako stromy. Voda se tak drží především na povrchu a louky jsou tak často přemokřené nebo z nich voda odtéká, pokud je jí více. Bere sebou tak částečně úrodnou vrchní vrstvu půdních živin. 

Proto je velmi důležité mít na rozsáhlých lukách stromy. Krom toho, že tvoří budoucí úrodnost, zlepšují také klima a schopnost vsakování, zabraňují travinám se pod nimi rozrůstat. V době sečení luk mnohdy dávají prostor motýlům a hmyzu, když se takovým stromům s technikou vyhneme a nikoli je vykácíme, aby se dalo snadněji sekat. Takové stromy jednoduše udrží vlhkost a díky nim bude sena naopak daleko víc, i přesto, že takovým travinám ubere trochu místa. Je to vyzkoušené. Stačí se podívat na louku, kde roste a je zdravá tráva, kolik má vody tam, kde stromy jsou a tam, kde nikoli. 

Podobné je to i v dnešním zemědělství. Spousta zemědělců za účelem maximalizace sklízené plochy odstranila remízky, aleje stromů, zrušila mnohdy celé lesní pásy mezi pěstebními plochami. Mysleli si, že tak budou větší výnosy. Místo toho se ale stal přesný opak. Krajina s povrchovými zemědělskými plodinami jednoduše nedokáže tak efektivně přijímat a hospodařit s vodou, jako když je pestrá a nabízí útočiště více druhům. 

Tím, že se z polí staly rozsáhlé, až nekonečné lány, krajina přišla o veškeré vlastnosti nabídnout útočiště živočichům, zadržet vodu, chránit se proti erozi a vysychání. Umožnilo to ale pohodlný a snadný přístup strojů, plošnou chemizaci a postřiky, které vedou k přemineralizování a rychlejším rozkladům horniny, čímž se pak půda podléhající orbě stává hutná a těžká, špatně prostupná pro vodu i vzduch. Vysazeným plodinám se v takových půdách jen těžko prostupuje do hlubších vrstev. Nahrazení organických hnojiv průmyslovými je zase nepříznivé pro život v půdě. Pro půdní organismy a rozkladače se tak zemědělská půda stává příliš kyselým prostředím pro život, kde se zpomalují veškeré rozkladné procesy, které by zajistily tvorbu zmíněného humusu. Právě taková půda nepojme vodu a ztrácí schopnost obnovy, tedy svojí dlouhodobou bonitu. Je takzvaně zatížená, vyčerpaná, její úrodnost je uměle nahrazená a závislá na průmyslových hnojivech . Takové půdě by nejvíce prospělo, kdybyse jí dalo odpočinout na desítky let výsadbou listnatých lesů, aby se její vlastnosti napravily a obnovily pro další produkci potravin. Zásadní věc, která ovšem způsobila úpadek našeho zemědělství a produkce je ta, že z ní neustále a ve velkém dál mizí základní krajinné prvky pro ochranu přírody, které by nabízely nejen útočiště, dnes mnohdy již chráněným živočichům, ale taká sloužily jako vodohospodářská a protierozní opatření. Ano, tak přesně se dají nazvat veškeré stromy a keře, které vysadíme zpátky tam, kde kdysi byly remízky.

Budoucnost a udržitelnost půdy tak jednoznačně závisí především na správné výsadbě a umístění stromů v krajině a zdokonalení se v principech kompostování a nakládání s organickým materiálem. V dnešní době takový zbytkový materiál krajině ve velkém chybí. Stejně jako když odvezeme zbytkový materiál z těžby z lesů. Krom toho, že tam ubyly stromy, které každý rok vyprodukují svůj objem listí, který všechnu tuhle obnovu půdy umožňuje, snižuje se také schopnost krajiny pojmout vodu, stejně tak uvolnit ji zpět do vzduchu, když je třeba, čímž zlepšují lokální klima a zabraňují povrchovému vysychání takové půdy. 

Organické zbytky a materiál důležitý pro obnovu krajiny pak chybí a nic jiného jej nedokáže nahradit. S tím ruku v ruce souvisí i úbytek hmyzu a živočichů, kteří jsou na jeho stavech přímo závislí. Musí se tak ve většině případů za potravou stěhovat jinam.

Odkrytá a nechráněná půda také snáze podléhá všem druhům erozí a tím pádem i rychleji ztrácí svoji úrodnost, kterou lehce vymývá voda nebo odnáší vítr. Zároveň tak dochází k rychlejšímu rozkladu horniny a kamenitého podloží na minerály. To také nesvědčí životu a rozkladným procesům v půdě. Je třeba znovu připomenout, že přemineralizovaná půda je těžká, neživorodá a ztrácí schopnost efektivně pojmout dešťovou vodu. Rychleji vysychá a není ani příznivá pro samovolné uchycení například náletových dřevin. 

Výsadbě stromů, obnově lesů a náletovým dřevinám v tomto směru velmi pomáhá vyšší zvěř - býložravci a všežravci, kteří ryjí v půdě a tak ji uzpůsobují, aby byla zemina vhodná k uchycení lokálních listnatých stromů. Stejně tak na louce. Můžeme si všimnout, že bez přehazování drnoviště nemají náletové dřeviny žádnou šanci se v hustém travním porostu uchytit. Ostatně to je jen důkazem toho, kdo tu kdysi lesy utvářel a kdo umí skutečně sázet a obnovovat stromy. Kdo umí přírodu obnovovat a starat se a kdo umí převážně z přírody brát. Je velká škoda, že to v dnešní době vnímáme naopak - jako znehodnocení půdy, když v ní někdo ryje. Přitom i samotné nesečené traviny přirozeně uvolňují prostor pro stromy tím, že se sami zadusí vyprodukovanou celulózou a uvolní tak místo vyšším dřevinám. Člověk jim to ale pravidelnou údržbou sečením a produkcí sena pro hospodářská zvířata jednoduše neumožní. Proto by měl alespoň dbát na to, aby byl schopen sám takovou krajinu o stromy doplnit tam, kde mu v produkci sena překážet nebudou a naopak ji podpoří. 

Jak jsme si už řekli, větší plocha neznamená větší produkci nebo sklizeň, ba naopak. 

Rozlehlé lány polí zpravidla neplní základní krajinné funkce pro ochranu vody a půdy. Je třeba si to konečně přiznat a naše zemědělství tomu na míru uzpůsobit. Ne nadarmo se mu říká zátěžové, protože je zatížené hned několika faktory - těžkou technikou, přemineralizováním (půda je těžká a neprostupná vodou a kyslíkem), průmyslovou chemií (zastavuje rozkladné procesy), odkrytím, vysycháním, erozemi, splavováním úrodnosti nebo chemie do vodních toků, ale také trpí prašností a větrem.. Naše zemědělství tak zásadně ovlivňuje naše klima a teploty. Na rozdíl od trvale zelených porostů jsou pole převážnou část v roce zcela odkrytá a neplní základní klimatické funkce - velkou část roku je lze lehce označit za plochy emisní, podobně jako třeba parkoviště, které také oteplují své okolí a neplní žádnou z funkcí prospěšných lokálnímu klimatu nebo životnímu prostředí. Vše tohle funguje proti zdraví naší krajiny a těch, kdo v ní žijí nebo žili, když ještě měli životní prostor. A právě díky jejich životnímu prostoru a jeho původním obyvatelům byla naše krajina zdravá, schopná regenerace a zajištění základních půdních potřeb pro obnovu budoucí bonity. 

Voda

Voda a schopnost jejího vstřebání a následné uložení a postupné uvolňování je nejdůležitějším faktorem zdravé krajiny. Bez schopnosti krajiny zadržet vodu nebude žádné hospodářství, tedy ani produkce. Nebude život kolem. Půda bude podléhat vyšším vlivům erozí náhlejších a nepravidelných srážek a vysychání. Jak tedy k vodě přistupovat a jaká opatření můžeme pro její zadržování zřídit, jak vodu ochránit před znečištěním? O tom si povíme v následujícím textu. 

Jediná kapka vody neopustí naši planetu Zemi, dochází pouze k jejímu přesunu a změnám skupenství. Právě proto jsme my všichni v České republice závislí především na vodě, která spadne z nebe v podobě dešťových srážek. Je to jediná voda, která se k nám dostane. 

Jelikož zásoby vod podzemních se neustále tenčí, je to také jediný způsob, jak je obnovit - umět efektivně hospodařit s vodou, která nám naprší. Na této vodě je momentálně závislé zdraví ekosystému celé České republiky. Od množství vody, kterou dokáže krajina zadržet se také odvíjí množství vody ve stojatých a tekoucích vodách, které jsou taktéž plné života. Život ve vodě přímo ovlivňuje množství, kvalita a průtok takové vody. Když je průtok nižší, stejně jako hladiny řek a stojatých vod, voda se snáze a více otepluje. A to především tam, kde je nekrytá porosty, např. v korytě ve městě. Pokud není zajištěný dostatečný přítok čerstvé studené vody, která se pravidelně do těchto toků vlévá, má to velmi nepříznivé důsledky pro všechny vodní živočichy, od hmyzu, přes obojživelníky, ryby a vodní ptactvo. Vodě v řekách, rybnících a jezerech ani nepřispívá fakt, že zátěžové hospodářství užívající plošnou chemizaci, která skrze vymývání těchto průmyslových prostředků znečišťuje vodu všude tam, kam se takové látky s dešťovou vodou, kterou krajina nedokáže zadržet, splavují. Důsledkem toho je nejen znečištění, ale i vyšší množství živin ve vodě, kde tak ubývá kyslík pro vodní organismy a daří se řasám a sinicím. Také provoz na silnicích a to co jej provází, jako je používání posypových solí, technických olejů, paliv a nemrznoucích směsí, nepřispívá zdraví vod. S každým deštěm se ze silnic do vody splaví neskutečné množství anorganických prostředků. Mnohdy jedovatých pro všechny živé organismy. bohužel v dnešní době není moc způsobů, jak tomu zabránit. Jediné, co lze udělat, je přetvořit krajinu zpátky tak, aby pojmula co nejvíce dešťové vody a to přímo, na daném místě, a nevedla ji dál, až do řek protékajících městem a jiných vodních zdrojů, které tak mnohdy způsobují záplavy. 

Voda, ačkoli se to nezdá, má obrovskou sílu, což můžeme při záplavách pocítit. Dokáže si razit cestu nebo narušit i velmi odolná podloží, jako je třeba asfalt. Mnohdy můžeme vidět jak si hloubí cestu a vytváří tzv. odvodňovací zářezy. To jsou koryta vzniklá vodní erozí, která takovou vodu nevsakují, protože se dostala na pevné podloží a vodu pouze odvání. Bohužel především z míst, kde je vody třeba, kde je třeba aby se udržela a vsakovala. Takové odvodňovací rýhy a zářezy dnes můžeme pozorovat všude v krajině. Na zemědělských nezpevněných cestách, polích, loukách, v lesích ve formě vyhloubených bystřin závislých na dešťové vodě, prakticky všude, kde krajina nedokáže vodu pojmout a zadržet, čímž tekoucí voda nabírá na síle a bere sebou vše, co jí stojí v cestě. Mnohdy můžeme vidět, že lehce pohne i s hrubou kamennou sutí a dokáže odnést nejen hlínu, ale i celé kusy skály. Tohle všechno je ta voda, kterou dříve pozdržely stromy, vstřebaly zdravé části půdy nebo pojmul humus, který udrží takové vody více, než cokoli jiného. Je to tedy zase jen důsledek nešetrného přístupu k hospodaření v České republice. A to je třeba zásadně změnit! Problémy z vodou se totiž týkají nás všech. Vodu, kterou v krajině nedokážeme zadržet už zpátky jednoduše nevrátíme, nedostaneme. Zato svými živinami, unášenými vodou z nejen hospodářské půdy, zásobujeme celé oceány, což také nepřispívá životu v nich.

Dalo by se závěrem říci, že všechen životní prostor odepřený volně žijícím živočichům je právě ten prostor, který nám pro zdravé hospodaření s vodou, chybí. Proto je třeba věnovat této problematice pozornost a navrátit krajinu také těm, kdo v ní, v těchto porostech, hospodaří a prospívá její samovolné obnově a budoucí tvorbě skrze vzájemné procesy mezi živočichy, rostlinami a půdním edafonem. Není náhodou že právě většina dříve hojných, ale dnes již ohrožených druhů živočichů, žila právě v prostorách mezi poli. V remízkách, mokřadech, vlhkých pásech přírodních kanálů, příkopech, lesních a jinak na rostlinstvo bohatých pásech tvořících pozvolné přechody mezi zemědělskou půdou, loukami, sady a lesy. To je třeba napravit. 

V ideálním případě je nutné určit maximální plochu určenou pro hospodaření, které je třeba vytyčit hranice právě těmito přírodními celky. Jenom tak bude krajina plnit základní protierozní a vodohospodářské funkce, stejně tak doplňovat složky půd o humus a organické části vhodné k rozkladu a životu půdních organismů - právě tito nejdrobnější živočichové jsou totiž tou nejúrodnější složkou půdy. To díky jejich činnosti a rozkladu vzniká další život ve veškerých nám známých druzích půd. Neobejdeme se bez nich, proto bychom jim neměli upírat právo pracovat. Upíráme tím potravu všem, komu je taková živá krajina plná rozkladných procesů domovem.