Kdo jsme a proč přecházíme

Jsme všichni, kdo jsou tu doma a byli tu doma ještě daleko předtím, než dopravní prostředky přirostly ke člověku natolik, že se tu v důsledku toho rozvinula veškerá nám známá dopravní infrastruktura, která dnes křižuje celou naší krajinu a rozprostírá se jako důmyslná pavučina v rámci celé České republiky.

Jsme obyčejní zaměstnanci přírody, kteří ať už ráno nebo večer vstanou a dělají svoji práci. Starají se o svůj domov, jak nejlépe mohou a starají se o to, co nám je tak přirozené. Děláme krajinu úrodnou a pestrou.

Lidská činnost nás mnohdy vyhání z našich domovů a znesnadňuje nám bezpečný pohyb. Ať už se jedná o přetváření našeho domova/životní prostředí v hospodářské plochy podléhající zátěži produkční činnosti, jejíž zásahy jsou natolik plošné, že nám mnohdy upírají i sebemenší území pro život, mnohdy za použití chemických prostředků, díky kterým se taková území stávají neslučitelná s naším výskytem. Na druhé straně je to důmyslná a rozvinutá dopravní infrastruktura, která bohužel jednostranně slouží především pro bezpečné cestování člověka, ale už mnohdy nebere ohledy na to, že všichni máme svoje cesty, a ty naše vedou právě přes ty vaše. Mnohdy se nám tak stávají osudné. 

Zde se vám zkusíme přiblížit, proč přes vaše cesty přecházíme a jak vy můžete předcházet tomu, abychom se na vašich silnicích setkávali a mnohdy to končilo nešťastně.

Jsme vaši druzi a nechceme vás ohrozit, proto pevně věříme, že ani vy neohrožujete úmyslně nás. Pojďme tedy společně najít kompromisy, které budou bezpečnější pro obě strany.

Tady je pár základních informací o nás, "SPOLEČENSKÝCH DRUZÍCH ČLOVĚKA", nás, živočiších. Ostatně mezi živočichy patříte i vy, lidé. Pojďme k naší republice tedy tak přistupovat - jako ke společenství živočichů. Společenství lidí a zvířat. Ať můžeme o našem společném soužití mluvit jako o edafonu, kde má každý svoji důležitou práci a doplňujeme se vzájemně tak, aby vše fungovalo jako celek. 

Nemáme vysoké nároky. Chceme jen to, co každý z vás. Mít kde být, mít co jíst, pitnou vodu, zdravou krajinu, kde najdeme své druhy a družky a tak budeme moct vychovávat své mladé. Chceme pro ně jen bezpečný a zdravý domov. Místa, kde najdeme bezpečí, hojnost a klid, místa, o které se budeme moci starat a označit je tak právem za svůj domov.

Bohužel zátěžové hospodářství v lesích a na polích s rozsáhlou moderní a rychle se rozrůstající dopravní infrastrukturou způsobilo, že nám takových míst ubývá. Proto je třeba nám je vynahradit a trochu se zamyslet nad přístupem, který zatím vedl pouze ke snižování našich stavů. A to možná právě v důsledku toho, že nás nejčastěji potkáváte právě sražené na silnicích, čímž jsme mnohdy mylně vnímáni jako my, ti nebezpeční na cestách. A to je třeba změnit, pokud nás chcete začít brát skutečně tak, jak to je, jako společenský druh člověka.

Uvědomte si, kde jsme žili a odkud nás vyhnali, když přetvářeli krajinu na něco, co dnes mnohdy ani nepřipomíná životní prostředí. Pole často vypadají jako měsíční krajiny nebo pouště, lesy jsou suché, bez starých stromů obsahujíc dutiny, prostupné, prosvětlené, mnohdy neschopné pojmout a udržet vodu, měníc se rychleji, než dokáží růst. Stejně tak polní hospodářství - kolikrát nás vyženete i z míst, která jsou z hlediska vodohospodářství, v boji proti erozi, obnovy půdy nebo pro zmírnění klimatu pro ekosystém polí důležitější, než samotná sklizeň, která tak je každým rokem nižší a nižší. Pojďte nám navrátit remízky, buřiny a také stromy, které jsou nezbytné pro udržení stability takových ploch. Stromy, které zmírní vítr a unášený prach, stromy které pozdrží, ale i uvolní vodu, když je třeba, stromy, které chrání bezprostřední povrch země, které jsme i my tisíce let sázeli a tisíce let tu takovou zemědělskou půdu tvořili. Stromy a pruhy mezi poli, které byli většině z nás útočištěm a domovem, o který jsme během krátké chvíle přišli, což nás také částečně nahnalo do příkopů u cest a na cesty. 

Takových míst je prostě málo a nás je stále hodně na to, abychom se těch málo místech, která nám zbyla, sdružovali všichni. Pak to vypadá, že jsme pro danou lokalitu přemnožení, ale není tomu tak. My jen hledáme místo, kde budeme mít klid. Rozhlédněte se kolem sebe, když jako řidič projíždíte napříč republikou a zeptejte se sami sebe. Kam máme jít.. Přitom všechno, to, co z krajiny postupně a ve velkém mizí, se dá označiti za základní prvky v krajině pro ochranu životního prostředí, ale také nás, volně žijících živočichů. 

Naše trasy a stezky se dají také trasovat a díky tomu lze předem odhalit místa, kde dochází k našim nejčastějším přesunům v rámci pozemních silničních komunikací. Tak můžeme vytyčit úseky, kde na sebe budeme vzájemně brát větší ohledy a mnohdy se společně potkávat, nikoli ohrožovat na našich společných cestách.

Děkujeme, že jsme získali vaši pozornost!  A teď už něco o nás, Společenských Druzích Člověka (SDČ).

My jsme ti, jejichž stezky a trasy jsou v přírodě dobře rozpoznatelné a vidět. Můžete naše trasy poznat podle viditelných a relativně velkých stop, které po sobě zanecháme. Naše teritoria tvoří mnohdy velká území o rozlohách tisíců kilometrů čtverečních. Putujeme především za bezpečným domovem, potravou, čistou vodou nebo partnery, díky kterým vzniká nová populace našich dětí, které se pak snažíme naučit jak žít s člověkem, jak a kde bezpečně přecházet jeho silnice a hledat místa, kde můžeme společně vytvářet prostředí, které bude příznivé i pro jejich potomky, kterým jednou budou, stejně jako my jim, předávat tyto důležitá poznání a rady do života, a to ve světě, kdy je pro nás více, než kdy předtím důležité se přiblížit člověku natolik, aby pochopil, jak důležití pro naše společné životní prostředí lidí a dalších živočichů, jsme. Aby to vše v krajině fungovalo a všichni měli svoji neméně důležitou práci a roli. 

Jsme to především my:

Jeleni, srnky, mufloni, daňci, divoká prasata, ale také naši přirození predátoři, kteří se starají o to, aby naše populace nepodléhaly šířením nemocí nebo naše stáda nebyla vystavena oslabení. Vlci, rysi a medvědi, jejich činnost dnes téměř nahradil člověk, který nám upřel životní prostor a také přirozenou potravu. Můžeme se zdát nebezpeční a někteří z nás mnohdy mohou být, je to ale většinou především v důsledku toho, že jsme se dostatečně nenaučili správnému přístupu k sobě navzájem. Pokusíme se tu společně přijít na to, jak k sobě přistupovat tak, abychom se vzájemně neohrožovali ať už v přírodě nebo právě na cestách, které jsou důsledkem našeho největšího úbytku hned vedle rozšiřování a scelování zemědělských ploch nebo plošného hospodaření na loukám a v lesích, kde v posledních desetiletích byla doma více těžká technika, než my, původní druhy obyvatelstva, dnes již daleko více společenského člověku. Změna přichází a my chceme být vaší součástí. Přestaňme se sebe navzájem bát a pojďme najít bezpečná řešení pro naše další soužití. Nechceme vám ublížit, chceme s vámi jen žít ve zdravém prostředí jak vám, tak nám. To dokážeme jenom tak, že spojíme svoje síly.

Jsme to právě my, kdo obohacujeme skrze naše spásání a rytí půdu a staráme se o její zdraví, podporujeme rozklad organických částí rostlin, umožňujeme uchycení nejen náletových dřevin, a tvoříme úrodnost, na které závisí celá naše produkce potravin a dřeva. Jsme to my, kdo tu tisíce let utvářeli smíšené lesy. Jsme to my, kdo vytváří hojné a vhodné prostředí k společnému životu nás všech.

Pojďme na tom znovu zapracovat.

Nezapomínejte také na nás, kdo bohužel končí na cestách zdaleka nejvíce a nejčastěji, pokud jsme se ještě nedostali k těm ještě drobnějším živočichům..

My jsme ti o něco drobnější živočichové, především savci, jejichž území nebo teritoria nejsou tak velká. Za potravou vyrážíme především v noci, vycházíme, když se setmí nebo brzy ráno, než se vyjde slunce. Pohybujeme se většinou v okolí svého domova a naše stopy lze také dobře rozpoznat, když budete mít štěstí. Náš výskyt se ale hůře mapuje. Mnohdy poznáte, že jsme ve vašem okolí bohužel právě v důsledku, že nás vidíte sražené na silnici. Zákon nás v tuto chvíli definuje jako překážku nebránící provozu. My ale nejsme překážka, jsme taky živí tvorové, stejně jako vy. Pojďme to tedy napravit! Tenhle zákon není zrovna ohleduplný nebo uctivý k životu. Nejsme nějaký hadr, co se válí na silnici, ani když tam naše cesta skončí, jsme stále živí tvorové, kteří jen nešťastně a zbytečně zahynuli v důsledku nedostatečných opatření pro naši ochranu v silničním provozu s ohledem na naši cestu za potravou. Pojďme tomu předejít a pojďme si společně říct, jak důležité funkce zastáváme v krajině a jaké nároky na životní prostor, který nám náleží, máme. Cesty přecházíme ze stejných důvodů, jako vy po nich jezdíte. Chodíme za prací, za jídlem a čistou vodou, za partnery, migrujeme z nepříznivých podmínek v důsledku přetváření krajiny a rychlých změn způsobených lidskou činností. Když nám někdo zničí domov a nenabídne náhradní, hledáme nový prostor. Ten nenajdeme, pokud se nedostaneme přes silnice, které jsou všude. pojďme proto najít způsoby, jak je bezpečně přejít a také nová místa, kde se nám bude dařit a budeme moct pracovat na tom, k čemu jsme byli určení. To, co je kolem jsme utvářeli tisíce let. Pojďme proto najít společná řešení, abychom v tom mohli ruku v ruce s člověkem pokračovat a tím tvořit naši společnou Českou republiku pestrou a úrodnou i příštím generacím lidí a druhů společenských člověku. Vždyť můžeme být volně žijícími mazlíčky jak my vám, tak vy nám. O všechny naše potřeby se s vaší pomocí sami a rádi postaráme. K naší práci toho nepotřebujeme moc. Jen trochu místa a bezpečí.

Nechceme si chodit pro potravu na cesty, jen proto, že zbytečně neplýtváme. Je to pro nás stejně tak nebezpečné jak pro ty, které z takto z cest chodíme mnohdy odklízet. Nemůžeme se na ty zmařené životy dívat a na co mařit a lovit další, když některé z těchto vzácných životů již zmařil silniční provoz. Jsou tím tak ohroženi další z nás, že tam pro ně musíme právě my. Je na čase, abyste si po sobě začali uklízet sami. Pro vás je to přeci jen bezpečnější a máte na to nástroje, krom toho, že v provozu jste jako doma a víte lépe, jak se v něm pohybovat a chovat. 

Silniční provoz je pro nás příliš rychlý a nevyzpytatelný. Ne vždy lze dobře odhadnout, kolik máme času nebo jak těžké bude si takovou svačinu odnést a dostat ji z cesty někam na bezpečnější místo nebo až k noře, abychom nakrmili své mladé.  

Jsme to také my, draví ptáci a sovy, kdo často jdeme na silnici, aby mnohdy právě zmařené životy, těch, komu je silniční provoz smrtelnou pastí, nezemřeli úplně nadarmo. Mnohdy se tak ale sami ocitáme v ohrožení života.

Silniční provoz je pro nás příliš rychlý a nevyzpytatelný. Ne vždy lze dobře odhadnout, kolik máme času nebo jak těžké bude odnést si svačinu a dostat ji tak z cesty někam na bezpečnější místo nebo abychom nakrmili své mladé. Dnes se v důsledku toho většina z nás ocitá na seznamu ohrožených živočichů.

V neposlední řadě jsme to také my, polní druhy živočichů, kterým ubylo spoustu životního prostoru polí, jako jsou remízky a přechodné pásy neprostupné zeleně a křovin, kde jsme dříve mohli bezpečně vyvést mladé.. Dnes se v důsledku toho většina z nás ocitla na seznamu ohrožených živočichů.

Jsme to my zajíci, bažanti, křepelky a další..  

Také my zažíváme těžké časy, když vaše silnice vedou mezi vodními plochami, mokřady, podmáčenými lukami, vedle řek a nebo přímo přes ně. My, převážně mokřadní ptáci jsme momentálně jednou z nejohroženějších skupin živočichů u nás.

Jsme to my volavky, kačeři, labutě a další, mnohdy výrazně ohrožení druzi živočichů...

Jsme to i my, vodní savci.. 

V neposlední řadě jsme to také my, všichni drobní živočichové, ježci, zpěvní ptáci, holubi, netopýři, hlodavci, kteří jsou jedy tráveni společně s dravci, kterým jsou potravou, ale i krtek, který v důsledku chemizace polního hospodářství mnohdy opustí i příkop, kam se tyto látky s vodou dostanou a končí na silnici hledajíc nové místo k životu.

A nezapomeňte také na nás nejdrobnější. Může se zdát, že nás je nejvíce, ale proto právě i nás, se týká úhyn hromadně.

Všímejte si, kde nás máte na předním skle a kde nás nepotkáte, přestože jsme malí a vešli bychom se být úplně všude. Jsme důležití pro obnovu s tvorbu půdy a také zásadní pro ptactvo. Díky nám nehladoví a přežijí lépe zimu. často se odrážíme ke krajnici a jsme, také, tak dostupnější na cestě, právě pro zpěvné ptáky, kteří si nás na asfaltu všimnou snáze, než v sečeném příkopu vedle cesty.

Právě náš úbytek je jedním z nejdůležitějších bioindikátoru zdraví krajiny odolávat nepříznivým vlivům. Je přímým důkazem ztráty vitality a životaschopnosti a schopnosti obnovy takového prostředí. Je to totiž právě nezměrné množství a objemy hmyzu, který tvoří živou a organickou složku půdy pro její obnovu a rozkladné procesy. Je to ta masa nás, drobných životů, kteří jsme nepostradatelnou součástí toho, čemu říkáme úrodnost. Bez nás se jednoduše neobejdete. A my se neobejde bez příznivého prostředí a podmínek k našemu rozmnožování a dalšímu životu. Ostatně i spásající býložravci nás přijímají společně s rostlinami, čímž tvoříme velmi důležitou složku bílkoviny a aminokyselin jejich potravy a máme vliv na jejich zdraví a následné obohacování půdy skrze vylučování. Představte si jen, kdyby příkopy u cest nepodléhali sečení křovinořezy, ale byly oploceným prostorem pro spásání ovcí a koz. Životaschopnost takových územních celků, přestože jsou přímo vedle asfaltových ploch by se rázem zlepšila o stovky procent. Ušetřilo by se za náklady spojené s energiemi, technologií a lidskou prací a navíc by se někdo další najedl, přestože příkopy u některých cest nejsou vzhledem k obsahu částic těžkých kovů z výfukových plynů zcela ideální. Neplatí to ale všude. Většímu zatížení mnohdy podléhají chemizací polí, kterou do takových příkopů dostane z povrchu stékající voda. 

V neposlední řadě je nebezpečný provoz i nám. I nám se může stát, že se zaběhneme, nebo ve víru hry na chvíli zapomeneme vnímat okolí.. Proto je nutné snažit se k provozu přistupovat odpovědně i v místech, kde byste nás nečekali..