Nejlepší prevencí je navrátit nám životní prostor!

Nejpodstatnější a nejdůležitější prevencí je vytvářet živorodé a zdravé prostředí pro všechny. Těm, komu životní prostor zabrala zemědělská plocha je třeba jej vynahradit a vytvořit nový, nejlépe navrátit jej tam, kde v důsledku zatížení lokality hospodářskou činností kdysi byl a dnes chybí.

V zásadě se zároveň mnohdy jedná o vodohospodářská a protierozní opatření, která v krajině dnes nejen chybí, ale zároveň by se jimi navrátil životní prostor většině druhů.

Různé druhy živočichů mají různé nároky na prostředí. Je třeba jim tedy umožnit takový prostor, aby se neměli potřebu přecházet nebo se zdržovat v blízkosti dopravních infrastruktur. Ne všude je možné toho docílit. Zde se zaměříme na jednoduché principy a řešení životního prostoru tak, aby se živočichové co nejvíce vzdálili provozu a byl jim tak nabídnut domov pro život v bezpečí, ochráněný před silničním provozem.

Paradoxně náš životní prostor tvořili a mohou nadále tvořit právě územní krajinné prvky, které zároveň slouží pro její ozdravení. Jsou to veškerá přírodní klimatická, vodohospodářská a protierozní opatření. Remízky, stromořadí, křoviny a keře napříč loukami a poli. Mnohdy to jsou obyčejné vlhké, neudržované zatravněné příkopy nebo přírodní kanály plné rákosu a orobinců. Ty mají třeba naprosto zásadní vliv pro udržení populace chráněných a vzácných obojživelníků - bohužel tyto vlhké pásy udržující vodu a život v nich se přímo odvíjí od chemizace a způsobů hnojení jejich bezprostředního okolí polí. Pokud jsou tu používána průmyslová hnojiva a pesticidy, drobným obojživelníkům se v takto zamořeném prostředí dařit nebude, stejně jako hmyzu, jehož populace je pro takové prostředí zásadním faktorem přežití.

Rozdělíme si proto následující druhy živočichů do několika kategorií, dle kterých jim vybereme co možná nejvhodnější stanoviště vzhledem k jejich potřebám životním, ale také migračním, tedy i důvodům, proč je potkáváme přecházet silniční komunikace, čímž ohrožují nejen sebe, ale i řidiče v dopravě. Nedělají to úmyslně nebo protože by chtěli. Dělají to, protože musí. Protože vše, co potřebují, již dávno nenajdou na jednom místě. Musí proto mnohdy ujít velké vzdálenosti nebo putovat napříč krajinou křižovanou dopravou. Tomu zabráníme jenom tak, že jim nabídneme náhradní prostor a budeme se o ně lépe starat, nikoli je bezhlavě a neohleduplně regulovat.

Tzv. "regulací" jen dochází k jejich úbytku a neschopnosti předat si informace o bezpečných cestách a vychovávat tak příští generace zvířat, která se snáze přiblíží člověku a naučí se s ním žít v souladu nejen jeho hospodářství a produkce, ale také s dopravou. Tomu je ale třeba pomoct. Když už člověk dokázal přetvořit krajinu na tolik, aby neposkytovala útočiště domácím a původním druhům, měl by být schopen vytvořit opatření, která těmto živočichům umožní jejich výskyt tam, kde si vzájemně nebudeme nebezpeční a usnadnit bezpečný pohyb přes silnice, které protínají přírodními celky. 

Nejdůležitějšími prostory se tak stávají pruhy lesů, pásů křovin uprostřed polí dále od silničních komunikací. Ideálně ve více pruzích, aby přesuny mezi nimi byly v rámci území bez dopravní infrastruktury.

Jednoduchým příkladem může být obousměrná silnice, na jejichž okrajích/příkopech je taktéž oboustranná linie stromů. Z leva i z prava, za příkopy, jsou pole. Tudíž ptáci a živočichové, kteří tyto dva protější pruhy silnice obývají, nejčastěji putují v rámci přecházení z jedné strany stromořadí na druhou, tedy přes silnici. Může se jednat o ježky, bažanty vyhledávající neprostupné křoviny nebo zpěvné ptáky hnízdící nízko, jako jsou kosáci a další. Všichni tito živočichové jsou tak ohroženi přecházením mezi zmíněnými stromořadími rovnoběžnými silnici. Tomu ale můžeme zamezit a to důmyslnější výsadbou. Představte si, že by se takovéto dvě linie stromů nenacházely naproti přes cestu, ale pouze na jedné straně takového rozšířeného příkopu. Přelety a přechody v rámci stromořadí by se tak zásadně snížily a tím odvrátila hrozba. Stejně tak je nutné v návaznosti na taková opatření rozšířit takové pásy stromů a křovin do polí, kde by tvořili další útočiště živočichům. Migrace přes silnici by se tak zásadně odklonila a probíhala by většinou jen mezi takto uzpůsobenou zelení. Je to jen jedno z mnoha řešení. Taková opatření by se mohla odvíjet také od svažitosti terénu, potřeb pro zadržení vody, větru, vytvoření stínu a tím ochlazení asfaltové plochy. Je spoustu způsobů, jak s tím lze dále pracovat. Bylo by možné tím snížit i dopady eroze na zemědělskou plochu a má to spoustu dalších výhod. Každá lokalita si zaslouží své individuální řešení šité na míru životnímu prostředí i těm, kdo jej tvoří.

Dneska již víme, které stromy pohlcují prachové částice a filtrují znečištěný vzduch ze silničního provozu, zmírňují pohyby větru, prašnost na cestách, dokáží relativně rychle zpracovat vodu, která se hromadí pod kopcem s blátem z odkryté zemědělské půdy, dokáží rychle růst, tvořit stín, zlepšovat klima, neprodukují příliš organického materiálu, který by se hromadil na cestách nebo v příkopech. Máme na to poznatky, prostředky i nástroje. Nevidím tedy důvod, proč se společně nepustit do práce. 

Větší zvířata zase prahnou po klidu a bezpečí od zvířat, které je ženou. Také po dostatku bylin a další potravy. V lese rádi okusují náletové dřeviny, na louce spásají byliny, na polích si rádi přilepší nějakou zemědělskou plodinou - a tady vzniká ten problém, že jsme dosud nedokázali změnit přístup natolik, abychom je museli stále označovat za škodnou. Přitom oni také musí něco jíst. Hospodářská plocha zabraná člověkem je obsazena za stejným účelem. K jeho nasycení. Neměla by ale opomínat fakt, že takovým přetvářením krajiny, přichází o svou přirozenou potravu a prostředí všechny nám známé společenské druhy člověka. Proto jsme názoru, že je třeba vytvořit i místa, která by sloužila jako obnovitelná a planá pole právě pro ně. Takové drobné oázy pestrosti uprostřed zatížené krajiny, na okrajích lesů, na místech, kde byly dříve sady nebo nesečené louky. Taková místa, kde by tito živočichové našli hojnost a klid, jsou zároveň způsobem, jak nasměrovat tyto druhy dále od provozu nebo třeba i zemědělských ploch. Samozřejmě se taková místa neobejdou bez pravidelných zásahů a obhospodařovacích prací člověka. Neslo by to ale spoustu nových pracovních příležitostí a výhod. Krom lepšího monitoringu zvěře a jejímu přiblížení bychom měli lepší statistický přehled o jejich stavech, vzájemných vztazích a propojeních, ale také o zdraví celých populací a bylo by tak snazší preventivně řešit nemoci a léčbu. Spoustu léčiv lze dneska podat skrze krmivo. Mohly by to být zároveň územní celky pro pozorování a sblížení s volně žijícími druhy a širokou veřejností, která by si tak snáze našla cestu k pochopení toho, jak jednotlivé druhy a společenství zvířat vzájemně fungují a kooperují. Do budoucna by tak mohla vzniknout plnohodnotná společnost, společenství jak lidí a zvířat.